Dekarbonizace těžkého průmyslu ČR: Výhled politik a financování

Těžký průmysl čelí několika specifickým překážkám dekarbonizace:
vysoké počáteční náklady nových nízkouhlíkových technologií, dlouhá životnost výrobních zařízení s často jedinou možností obnovy do roku 2050, nízká úroveň připravenosti mnoha technologií a také globální obchodovanost a nízké či volatilní marže, které odrazují od rychlého zavádění nových technologií a které s sebou nesou riziko konkurence zahraničních výrobků s vysokým obsahem uhlíku.

Jak politické a finanční prostředí a jejich vhodné nastavení přispívají k dekarbonizaci těžkého průmyslu v České republice?

Tato studie ohledně výhledu politik a financování nastiňuje klíčové aspekty cesty k dekarbonizaci tří odvětví českého těžkého průmyslu s nejvyššími emisemi – cementářského, ocelářského a chemického – a to především v horizontu roku 2030, ovšem při současném zohlednění konečného cíle nulových emisí v roce 2050. Zaměřuje se na hlavní aspekty transformační cesty:

• výchozí pozici a současné výzvy,
• role EU a národních politik,
• klíčové investiční oblasti a odhady investičních nákladů,
• dostupné soukromé a veřejné zdroje/kapacity financování.

Studie propojuje politické, investiční a finanční aspekty relevantní pro dekarbonizaci českého těžkého průmyslu a navrhuje řešení překážek, kterým mohou průmyslové subjekty na cestě k dekarbonizaci čelit. Investice a potřeby financování spolu jasně souvisejí a politiky, regulační prostředí a veřejné pobídky a/nebo požadavky musí být rovněž sladěny s dekarbonizačními cíli, aby byly vzájemně konzistentní.